Oborový den anglického divadla – 1. stupeň

V pátek 18. 1. 2019 proběhl na naší škole Oborový den AJ. 

My teď zaostříme na 1. stupeň, jehož středobodem jsou už několikátým rokem anglická divadelní představení, která naše děti nacvičují pro mladší žáky. Aby si to užili i diváci, vytvořily paní učitelky blok skládající se ze tří stanovišť.
A tak se děti 1. – 3. tříd, kromě toho, že viděly pohádku nastudovanou svými staršími spolužáky, přiučily pár anglických slovíček, aby ději lépe porozuměly, mohly s účastníky lehce komunikovat a na závěr v angličtině všem i poděkovat. V průběhu dne si zazpívaly písničku tematicky související
se shlédnutým představením, sami se pokusily o jeho dramatizaci a v průběhu dne vyrobily i loutku jedné z hlavních rolí, tedy medvídka nebo myšky. Vyplnit na závěr dne pracovní list a vyjádřit svůj názor na dopolední prožitky bylo pak pro všechny hračkou. Stranou nezůstali ani divadelníci, kteří si své umění navzájem předvedli a kolegiálně ocenili potleskem výkony svých „protihráčů.“

Víte, co je na celém oborovém dni nejkrásnější? Že nejde jen
o to secvičit v angličtině pohádku a rozšířit své jazykové dovednosti. Při urputné práci, kdy děti vedle školních povinností věnovaly několik měsíců nácviku a výrobě kulis,
se naučily i něčemu cennějšímu. Spolupráci, toleranci, pomoci, ocenění kreativních nápadů a „zlepšováků.“ Vidět své spolužáky i jinak, než jen v lavici. Možná si k některým z nich najít
i cestu, jak spolu komunikovat. Všichni jsou si teď nějak blíž. A slovo všichni nezahrnuje jen děti. Svého učitele děti lépe vnímají a ocení právě ve chvílích, kdy mezi nimi nestojí pomyslná bariéra ze dřeva. Školní katedra. A to se právě povedlo. Toto jsou fakta.

Nyní k pocitům našich divadelních tříd.

Když čteme dobrou knihu, která nás pohltí, při čtení poslední stránky cítíme lítost, že děj končí. Těžko se loučíme s jejími hrdiny. Stejné je to i s naším divadlem. Nicméně pojďme teď dát naposled slovo našim novinářům.

Divadlo se nám moc povedlo!! Hráli jsme pro 1. A a 1. B. Občas se něco nepovedlo a někdo se přeřekl, ale i tak to bylo pěkné. Prvňáčci byli nadšení. Také jsme hráli pro 5. A a jim se to také líbilo, stejně jako paním učitelkám. Zkrátka, líbilo se to všem a my jsme se také něco naučili!! Těšte se na příští divadlo!!!

Napsala novinářka ze 4. A, Klára Švestková

Všichni jsme trénovali na generálce, muselo to vypadat krásně. Druhý den na to jsme Goldilocks hráli naostro. Paní učitelka Weissová nás moc chválila. Na druhé vystoupení Mája W., Jůlinka Z., Ema T. nacvičily malou sestavičku. Všem se to moc líbilo. Všichni se spokojeně usmívali.

Uvidíme se v roce 2019/2020.

Good bye everybody. Novinářka A. V. ze 4. B

 

A je tu ten slavný den. Den, kdy předvedeme naše divadlo.
Už se jede naostro. Panečku, to je spěchu a kvaltu! I když probíhají závěrečné přípravy, odevšad sálá zajímavá nevšední divadelní atmosféra. Ono, to se ví, všichni se těší. Ovšem je tu i kapka jisté nervozity. Prostě, nachází se zde kousek
od každého pocitu. Kdo už účinkoval na pódiu, jistě ví, jaké panuje před spuštěním té nádhery napětí.

Vše jsme sice nachystali, ale jakmile se ozvalo Martinovo poplašné volání „Už jdou!“, vše se změnilo v blázinec. Řeknu vám, tohle byla nejzajímavější část. Herci, kulisáci
a režiséři pobíhali po jevišti. Klid nastal až ve chvíli, kdy diváci vstoupili a pohodlně se usadili. Představení mohlo začít.

Nejvíce je pobavila předposlední scéna, což byla zároveň pointa celé naší pohádky. „Každý má rád svůj domov, bez ohledu na to, kde ten domov je.“

Jsme moc rádi, že se dětem divadlo líbilo, i když ani letos
se nám nevyhnuly drobné technické problémy. Ovšem závěrečná písnička nasadila našemu snažení zlatou korunu. Můj spolužák
a náš divadelní fotograf v jedné osobě, Marťa, vytvořil moc hezké video o tom, jak jsme nacvičovali. To bylo dojemné!

Dovolte, abych svůj příspěvek ukončil přirovnáním z mého života.

Mám v oblibě vycházkové hole. Můj tatínek mi říká, že když je hůl zcela hladká a bez chyby, není to úplně dobře. Lepší je, když má patinu. Nese stopy po nějakém zážitku. Je to zároveň doklad tvrdé lidské práce. A tak je to i s naším divadlem.  

Náš čas vypršel a tentokrát se s vámi loučím naposledy. Naše půlroční práce končí. Jan Růčka

 

„Zavíráme knihu“ a krásné zážitky si neseme dál. Nic nám ale nebrání pokračovat příští rok druhým dílem.