Vzdělávací zájezd do Prahy

Ve dnech 6. a 7. června se třída 8. B vypravila do matičky měst – Prahy. Výlet byl nejen cestou za společnými zážitky, ale měl také výrazně vzdělávací charakter.

Po vystoupení z vlaku jsme ihned navázali na nedávnou hodinu dějepisu a zamířili do Fantovy kavárny obdivovat nádhernou secesní výzdobu. Identifikace základních znaků uměleckého slohu z konce 19. století nepředstavovala žádné potíže, a proto jsme mohli pokračovat sestupem do chodeb metra. Žáci se učili na konkrétních příkladech orientovat v informačním systému a brzy byli schopni nejen lokalizovat směr, kterým pojedeme, ale také zvolit nejvhodnější cestu ke konkrétní ulici na povrchu. Stali jsme se součástí více než jednoho milionu lidí, kteří každý den tento druh dopravy využijí.

Dalším cílem byl Vyšehrad, kde se nám poprvé naskytly výhledy na město, zhodnotili jsme věrohodnost novogotické baziliky Petra a Pavla a samozřejmě jsme nemohli vynechat ani přilehlý hřbitov a Slavín. Procházeli jsme kolem míst posledního odpočinku mnoha významných osobností české kultury, politiky nebo vědy – lidí, o kterých jsme si povídali ve škole.

Naší další zastávkou byla ukázka moderní architektury v podobě Tančícího domu na Rašínově nábřeží a hned vzápětí jsme zvážněli při návštěvě Národního památníku obětem heydrichiády, který se nachází v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Stopy po kulkách, busty sedmi parašutistů, těžká ocelová vrata i perfektní zapracování dobových fotografií a filmových záběrů v nás zanechaly hluboký dojem. Autentický sklepní odér jsme potřebovali vydýchat. Skvěle nám k tomu posloužila věž Novoměstské radnice. Stačilo pouhých 221 schodů k výhledu na Nové Město založené Karlem IV. ve 14. století. Gotiku jsme samozřejmě poznali.

Odpolední program prvního dne jsme strávili ve Starém Městě. Začali jsme u Obecního domu a po Královské cestě se přesouvali od Prašné brány po Staroměstské náměstí. Jelikož jsme „potřebovali“ naživo vidět budovy, které jsme si ukazovali na dobových obrazech v dějepisu, šli jsme oklikou kolem Stavovského divadla a Karolina. Staroměstské náměstí na mnohé z nás působilo nepříjemně – bylo obtížné se skrze davy turistů prodrat, říci si něco více o zdejších pamětihodnostech bylo takřka nemožné. Výjev nám však skvěle posloužil jako ukázka problému „overtourismu“, na který jsme ještě několikrát narazili.

Relativní klid jsme našli ve Starém židovském městě, které bohužel často uniká pozornosti návštěvníků Prahy. Navštívili jsme Staronovou synagogu, moderně působící Maiselovu synagogu, neklid v nás vyvolal Památník obětem holokaustu v Pinkasově synagoze, jejíž zdi jsou popsány jmény více než 80 000 zavražděných Židů. Jedinečnou atmosféru měl také Starý židovský hřbitov, našli jsme v něm i hrob rabiho Löwa. Španělská synagoga pak uchvacovala svou nádhernou vnitřní výzdobou.

Na opravdu zasloužený krátký odpočinek na hotelu navázal večerní program. Po úspěšném pěším výstupu na Strahov a večeři ve zdejší menze jsme zdolali také Petřínskou rozhlednu vysokou takřka 60 metrů. Zde jsme získali další (nový) pohled na Prahu, na její velikost a architektonickou rozmanitost. Kolem Hladové zdi jsme zamířili k areálu Pražského hradu. To už zapadalo slunce a město se začalo barvit do svitu lamp. Stále plní energie jsme se vypravili pěšky přes Malou Stranu na Karlův most – a nebýt počínajícího deště – došli bychom až na Národní třídu.

Ve středu jsme měli naplánovaný program zejména na levém břehu Vltavy. Začali jsme prohlídkou Pomníku obětem komunismu, poté jsme navštívili barokní klenot Prahy – chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Velkolepý, nádherný, dechberoucí. Pomyslný zlatý hřeb naší výpravy nás však teprve čekal. Po desáté hodině na nás čekal pan poslanec Martin Major, který nám zařídil prohlídku Poslanecké sněmovny PČR. Osobně se ujal role skvělého průvodce znalého prostředí a nabídl nám pohled do zákulisí místa, kde se rozhoduje o našich zákonech. V roli diváků jsme se zúčastnili jednání rozpočtového výboru v hlavním jednacím sále, prohlédli jsme si reprezentativní síně a zasedli v místnosti, kde jedná politický klub. Zde měli žáci možnost položit nejrůznější dotazy a byli seznámeni s prací poslance, s procesem vzniku zákonů, s volbami a mnoha dalšími záležitostmi politického života. Moc děkujeme!

S Malou Stranou jsme se rozloučili procházkou přes Valdštejnskou zahradu a metrem jsme zamířili na dolní část Václavského náměstí. Zde a v přilehlých ulicích se totiž konala poslední část programu – terénní cvičení ze zeměpisu. Žáci měli během necelých dvou hodin zmapovat funkční strukturu vymezené oblasti. Do katastrálních map zaznačovali, jakou funkci prostor plní. Ze zjištění vyplynulo, že je zcela potlačena rezidenční funkce, naopak převažují prostory, které fungují jako obchody nebo nabízejí služby. Nebylo ani příliš složité uhádnout, proč zde příliš mnoho trvalých rezidentů není.

Cestou na nádraží jsme se z povinnosti zastavili u sochy sv. Václava a pokochali se krásou Národního muzea. Poté jsme se s městem mohli rozloučit a nastoupit do vlaku.